Toulky po terasovitých polích v Mu Cang Chai

     Oblast Mu Cang Chai je přezdívaná druhou SaPou. Jedná se o horskou oblast, které vévodí terasovitá rýžová pole, H'mongové a skromná vesnice plná pravého vietnamského života. Alespoň tak, jak jsme si ho představovali s HO.
     Víte, objevování nových míst na cestách má svoje kouzlo. Občas si vysníme nějakou již turisticky známou a oblíbenou destinaci, těšíme se tam a kdyz už do ní konečně dorazíme, tak se nějak nemůžeme dočkat toho "wow" efektu. Na oblast Mu Cang Chai jsme narazili spontánně a neplánovaně. O to víc nás překvapila svou krásou a opravdovostí.
     Už samotný přesun mě nutil k úžasu. Jeli jsme překrásnou krajinou plnou hor a jehličnatých lesů. Na silnici byl minimální provoz, počasí nám vyšlo vstříc, sluníčko se schovalo za mraky, vál jemný vítr a nám bylo příjemně. Projížděli jsme vesnice plné dětí ve skupinkách, které lemovaly okraj silnic cestou ze školy. Začali jsme stoupat, silnice se klikatila podél hor a my obdivovali úchvatné výhledy na údolí před námi. Poslední kus cesty jsme pozvolna klesali do 1000 m.n.m., kopírovali koryto řeky a z údolí pozorovali místní život a terasovitá rýžová pole mezi červenou barvou země. Za 5 minut 12 jsme přijeli do "homestaye" - pak začal poměrně vydatný déšť. Přivítá nás asi 10ti letý kluk pěknou angličtinou, jestli si dáme kávu. Sundáme batohy, občerstvíme se kávou a ubytujeme v pokoji místních poměrů. Na terase pak obědváme, máme výhled přímo na rýžová pole. Místní zrovna jedno políčko sklízejí a tak sedíme, díváme se a užíváme si té krásy. Máme tu ráno, cvičení s výhledem do polí je parádní. K snídani dostáváme "Banh Miho", nakrájené ovoce a kávu. Po snídani se sbalíme a vyrážíme do kopců a na vyhlídky. Značení je ovšem trochu slabší, cedule pouze ve vietnamštině nám také nepomáhají a mapy od Google nejsou úplně nejpřesnější. Možná bych mohla zmínit, že Vietnamci zkrátka nechodí pěšky. Myslím, že by vůbec nepochopili naše české nadšení pro toulky a túry po turistických cestách. Podle mě se narodili s motorkou v plínách. Proč o tom píšu, z krásné asfaltové a udržované silnice jsme měli odbočit na takovou miniaturní panelovou cestu, která byla za prvé příšerně strmá a za druhé poměrně úzká. Vlítli jsme tam s naší MOHOmoto, HO křičel, ať se ho držím a tak trochu jsme se modlili, aby nikdo nejel ze shora. U první dřevěné boudy jsme zastavili. Než jsem se nadála, starší přátelský usměvavá H'mongská žena mě pozdravila a už jsem měla na hlavě místní čepici, když v tom mě táhla mezi další ženy do dřevěné chatrče. Ukazovala mi své poklady v podobě místních krojů a šperků. A už mi druhá žena uvazovala sukni, další sundavala batoh, obě zavazovaly náramky na ruku, navlékly na mě oblek přes ramena a tělo a na hlavu mi nasadily slušný klobouk. HO na mě křičí, že se mu to vůbec nelíbí - toho už strojili taky. Po pár minutách jsme vylezli z chatrče, nemohla jsem potlačit smích a scénka byla jako vystřižená z pohádky Shrek, kde strojili Fionu a Shreka na místní společenskou událost a oba vypadali dost nepřirozeně,(taky se jim oslík a kocour pěkně vysmáli). Tak jsme se alespoň nechali zvěčnit na fotoaparát. A samozřejmě za to ještě zaplatili. Pěšky jsme potom došli o kus dál, kochali se terasovitými políčky s místními a natočili pár skvělých záběrů. Na naší MOHOmoto jsme se tak toulali po okolí, zastavili, kde se nám zrovna zalíbilo a užívali si krásné a tak jiné přírody než ji známe v Čechách. Poobědvali jsme "Pho Bo" mezi místními a odpoledne si zaslouženě vychutnali kávu v kavárně. Večer jsme na počest HO svátku zajeli do místního a evidentně vyhlášeného podniku. Pěkně po skromnu vyhozené na chodníku plastové stolečky a židle, všude místní muži, litrové nádoby s pivem a dobrá nálada. S výhledem na řeku, výbornými smaženými nudlemi a točeným pivem jsme si i my udělali krásný večer.
     Prší. Nudlová polévka k snídani. Pořád prší. Pouštíme film. Déšť je pryč. Zkontrolujeme radar a lehce po 10h vyrážíme pěšky prozkoumat další vyhlídku. Chytře zjistíme, že jedna z cest vede hned za naším barákem. Na vrchol je to lehce přes 2 km. Prudce stoupáme zatím po pevné cestě. Zdravíme se s místními a mizíme do polí po polní cestě. Vtipem je, že všude v tom šíleném terénu jsou stopy od motorek. Lemujeme jeden kopec za druhým, míjíme místní dřevěné domečky, kde bydlí ti, co pracují na polích. Spatříme pár vodních buvolů a taky psů, co střeží své příbytky. Stoupáme. Máme tam už být, když zjistíme, že cesta k vyhlídce tak trochu není. A tak se vrháme na vlastní pěst "někam na tu vyhlídku". Pořád stoupáme a pěkně to klouže. Ale ať jsme kdekoliv, výhled stojí za to. Zelená barva nikdy nebyla zelenější než jako barva rostoucí rýže. Původní vyhlídku nenajdeme. Prozkoumat vrcholky kopců se nám ale povedlo perfektně. Narazíme na cestu zpátky do údolí a užíváme si to. Chvilkami máme chuť na pivo a hlad. Dolů přidáme do kroku. Po 4 hodinách a 600 výškových metrech jsme opět dole. Nohy se nám pletou a jen tak tak se posadíme na plastovky k řece, s točeným pivem před sebou a blaženým výrazem s vidinou oběda. Zbytek dne se nedělo nic zásadního, výlet nás tak vyřídil, že jsme se z toho museli vyspat.        Dnešní den jsme se měli přesouvat do další destinace, bohužel je deštivé dopoledne a tak náš plánovaný přesun v 11h raději odpískáme. Den si zpestříme kávou, návštěvou pekárny, luštěním a výborným obědem. Večer pěšky vyrazíme do našeho oblíbeného podniku. Všichni náspo cestě zdraví, děti nám neustále mávají a některé jdou dokonce chvilku s námi. Potkáváme i hodně malé děti, které si radostně hrají kousek od silnic. Všímáme si, jak místní rodiče nejsou až tak úzkostliví v péči o děti. Tak nějak si představuju, že byli vychováváni naši rodiče, kteří měli věčně rozbitá kolena lítáním po venku. Je to hodně sympatické. O kus dál se kolem silnice vysypávají pytle s čerstvě posečenou rýží, vyklepávají se zrnka a zelenou nať si místní zase odvážejí v pytlích na motorkách.
     Už v noci střídavě prší. My se ráno opět rozhodujeme, zda přejet či nikoliv. Nakonec vyrazíme a jak náš přesun dopadl, se dozvíte v dalším článku.

Odkaz na fotky:
https://mohonacestach.rajce.idnes.cz/Toulky_po_terasovitych_polich_Mu_Cang_Chai
Jméno: Moho Heslo: 123

Odkaz na boží zelené video: https://youtu.be/1TYLCRlfCy0