Toulky po Itálii
Pátek a přípravy na odjezd vrcholí, rakev na autě, plný kufr věcí a krabička s tvarohovou bábovkou a další s řízky v dosažitelné vzdálenosti od řidiče. Co by to bylo za dovolenou bez řízků na cestu. A tak po poledni nasedáme do auta a vyrážíme směr Rozvadov a Mnichov. Prší, je zima a my stanujeme v malém kempu kousek od německo rakouské hranice. Poprvé tak zkoušíme stavět naší mobilní noclehárnu. Docela rychlost. Usínáme v merino oblečkách a s čelovkami na hlavách si připadám jak pár horníků v dole. Díky bohu za spacák. Zima.
Ráno se budíme do zimy a pěkného deště. Rychle se sbalíme a míříme na snídani do malé německé pekárny v nedaleké vesnici, kde si vychutnáme obložené housky a obří hrnky kávy. V jednu chvíli si říkám, že ta velikost kávy byla zbytečná. O pár hodin později v koloně aut za Brennerem směr jezero Garda jsem za ten velký hrnek děkovala. Plánovaných 400km za 3,5 hodin jedeme o 4 hodiny déle. Naše průměrná rychlost je nižší než rychlost jezdců na Tour de France. Počasí je ale bezvadné, přes 20 stupňů a polojasno. Po 17h se zkoušíme ubytovat v jihovýchodní části jezera. Štěstí máme na druhý pokus, ovšem na recepci čekáme přes 30 minut. Ale jsme rádi, že máme pěkný místo v kempu. Zaparkujeme auto, bereme plavky a jdeme se osvěžit do jezera. Po cestě jsme docela hotoví. Zpátky to vezmeme procházkou kolem jezera, kde po pár set metrech narazíme na pěkné restaurace s výhledem na jezero a zapadající slunce. První pizza a prosecco. Nadšení. Odkaz na kemp (https://www.camping-cisano.it/en/)
Nedělní ráno začínám cvičením u jezera. Ten klid je božský a můj pan božský mezitím připravuje u stanu snídani. Míchaná vajíčka, káva a bábovka. Nafukujeme paddle boardy a vyrazíme s nimi na jezero. Fouká vítr, hladina je samá vlna a lodě všech velikostí křižující jezero nám moc nepomáhají. Slunce je za mraky a nám se do vody vůbec nechce spadnout. Po 6km jsme zpátky a já, úplně prošitá ležím ve stanu. HO mě tahá na oběd a tak pěšky vyrážíme směr městečko Bardolino, kde cestou zastavíme na oběd opět v restauraci s výhledem na krásné jezero. Zkoušíme penne a spaghetti a jsme nadšení. Trénujeme první italské fráze. Na italské zvyky najíždíme poměrně rychle a tak se po obědě svalíme v parku do trávy a trávíme. Zbytek odpoledne procouráme městem a večeříme nakoupené salámy, šunky a sýry na kamenech u jezera. Láhev prosecco je příjemným osvěžením. Úžasný den.
Úterý, balíme naší mobilní noclehárnu, platíme za kemp a chválíme, jak byl pěkný a čistý. Ani jsme neměli šanci všechny jeho možnosti prozkoumat a využít. Soukám se do šatů a za pár desítek minut naší cesty autem parkujeme ve městě Verona. Okouzlí nás okolí řeky s červeně cihlovým mostem, kde je minimum lidí. Couráme se ruku v ruce k náměstí ke Koloseu, které vidím poprvé v životě. Úchvatná stavba. Couráme uličkami, míjíme odbočku na slavný balkon Julie, kde vstup stojí 6 eur a taky mraky lidí. Nic pro nás. K obědu usedáme na pizzu a polévku minestrone. Zase si pochutnáme a začínáme ty jídla Italům závidět. Po krátké procházce městem si u kavárny tak nějak nevědomky objednáme kávu a to espresso, no, na velké sezení to není, kávu skoro na stojáka a míříme pro auto. Čeká nás přesun do hor do městečka Cervarezza v Apeninách ,kde máme vytipovaný kemp (https://www.campinglefonti.com/en/). Krajina je malebná, plná menších kopečků, ale i pořádných hor, skalisek a vrcholů. Teplo střídá chladno a jasná obloha černá. My tomu ale stále ujíždíme správným směrem. Přijedeme do kempu, který na první dobrou působí zavřeným dojmem, ale není. Dostaneme skvělé vyvýšené místo pro stan a hurá do stavby. Jsme pěkně sehraní. Večeříme a trochu se klepeme zimou. Jdeme se zahřát do místní restaurace vínem. Noc ve spacákách a merino, HO to zabíjí hláškou: "Nezáleží jak vypadáme, tady jde o přežití.
Ráno lezu ze stanu a valím oči. Vše je zalité vycházejícím sluncem a teplem. Merino měníme za kraťasy a krátké rukávy, dokonce i plavky. Báječná snídaně. Na doporučení recepčního vyrážíme na pěší výlet k jezeru Camone. 6km stoupáme chladným lesem a poslední úsek cesty klesame k jezeru. V něm se krásně odráží celé okolí. Pan recepční nás sice nalákal na krásný výlet krajinou, ale mě utkvěla v hlavě slova o místní boudě, kde podávají lokální speciality. Po příjemné stoupání přírodou jsme u jezera a míříme rovnou k boudě. Zdravíme se s velmi přátelským a starším číšníkem a zkoušíme naší základní znalost italského jazyka. Objednávám si malou láhev prosseco, HO pivo a místní menu. Jako top jsou dezerty a tak si objednáme ještě kávu. A je nám strašně pěkně a shodneme se, jak nám tu lidé přijdou přátelští a milí a že se tu cítíme skvěle. Mně se ani nechce jít pryč. Ale je čas a tak procházíme s plnými pupíky krásnou krajinou, nikde nikdo a jen slunce nám svítí na cestu. Dorazíme do kempu, bereme věci a hurá do bazénu, který je v kempu. Po pár bazénech a sprše vyrážíme na večeři. No takhle, Italové otevírají až po 19h. Takže využijeme otevřeného baru, objednáváme si láhev prosseco a relaxujeme na sluníčku. Velmi milá obsluha nám k láhvi naservíruje oříšky a pizzu a tak jsme už skoro po večeři. Opět se budíme do teplého a slunečného dne. Po snídani se zabalíme a přejíždíme Apeniny k moři do městečka Forte dei Marmi. Zaparkujeme auto a jdeme na oběd, kde si dáme vybornou pizzu a skvělou bruschettu. Bože ty italská rajčata jsou tak dobrá. Ještě cappuccino a jdeme na pláž. Tam jsme rádi, že jsme se z ulice vůbec dostali. A taky vykoupali. Všude jsou soukromé pláže plné lehátek a slunečníků, ale po domluvě s plavčíkem se chvilku cachtáme v moři. Po koupačce jdeme na zmrzlinu do města a že nám chutná, hlavně teda pistaciová. Pokračujeme v cestě do města Pisa, které je na dosah. Můj kluk zde bravůrně vyřídí noc v kempu (https://www.campingtorrependente.it/en), který je od centra velice blízko. Hledáme pěkné místo pro náš stan, který stavíme rychlostí blesku a po chvilce už sedíme s hrnky kávy u našeho stolečku. Po rychlé sprše a troše "šimeringu" míříme pěšky do centra města, které je malé. A už jí vidíme, nádhera a vskutku zvláštnost. Vyčkáváme na 18h, kdy začíná naše prohlídka věže. Schody jdou místy nahoru i v rovině. Ze shora je překrásný výhled do okolí. Překrásný je pohled na Apeniny. Míříme na večeři a zapadneme v útulné uličce do restaurace s výhledem na věž, objednáváme si láhev červeného lambruscca a ravioli, tagliatele a dojde i na dezerty. Pořádná dávka romantiky. Štěstí.
Ráno lezu brzy ze stanu, abych si mohla zacvičit u bazénu za východu slunce. Báječné. Pokračujeme parádní snídaní a to míchanými vajíčky s mortadella, následuje káva a ranní italská pohoda. S HO jsme měli v plánu se konečně jen válet a to s knihou u bazénu, ale asi to mělo být jinak. Sbalíme se a autem zajedeme k začátku turistické trasy mezi vinicemi. Tedy to jsme si mysleli že půjdeme. Je pod mrakem a příjemně. Vinice zmizí a my jdeme takovou krajinou nekrajinou a smějeme, že jsme blázni, kteří chvíli neposedí. Ale záhy jsme pochopili, proč to tak mělo být. Na konci naší cesty jsme procházeli malou vesnicí, které na kopci vévodil hrad a pár překrásných uliček s restauracemi a výhledem do okolí. Do řeči se s námi dá příjemný Ital a my se tak usadíme v jeho restaruraci. Pasta na jedna s hvězdou, aneb ravioli a tagliatelle, výborný místní víno Sangiovese a dojde i na dezerty a kávu a jako poděkování ještě další drinky... Chvíle, kterou si budeme pamatovat na pořád. A v 16h jsme konečně u toho bazénu. Večerní pohoda u stanu s vínem a padajícími olivami.
Sotva se někde zabydlíme, vyrážíme dál a je to úžasný objevovat nová místa. Po ranní snídani míříme do nedalekého města Sienna, které nás zase dostane svou malebností a zvláštní tvarem hlavního náměstí, které je do tvaru připomínajícího trychtýř. Po nákupu suvenýrů, obědě a kávě míříme autem do malého městečka a kempu (https://www.listro.it/en/homepage-en/) u jezera Castiglione de Lago, které já známé pro vynikající větrné podmínky pro kitery a windsurfaře. Najdeme si vhodné místo pro naši noclehárnu, postavíme stan a po kávě se jdeme natáhnout k bazénu. Pěkně tu fouká. Večer jdeme do městečka na večeři, opět se šplháme do hradního centra do kopce. Usedneme v jedné restauraci a je nám díky větru pěkná zima. Po večeři hurá do hajan.
Po ranní italské pohodě a snídani autem zamíříme do vinařského městečka Montelpuciano. A zase nás dostane. Cihlové staré domy, barevné okenice, v přízemí vinárny a krámky všeho druhu. Užíváme si courání městem, až se procouráme do jedné restaurace s venkovním posezením na rohu náměstí. Konečně chutnám lasagne, můj kluk tentokrát okusí smažená játra a dopřejeme si lahodné červené víno. Tiramisu, káva, tutto bene. Kupujeme místní víno a zbytek odpoledne strávíme u bazénu s lušťovkami a míčem na beach volejbal. Večer nás čeká pohodička u stanu a lahev vína.
Cvičení s výhledem na jezero. Miluji to ticho a klid. Výtečná snídaně a po zabalení naší noclehárny se autem přesouváme k východnímu pobřeží a městu Ancona přesněji řečeno míříme do vesnice Sirolo. HO opět na výbornou vyjedná v kempu 2 noci (https://www.campinginternazionale.com/). Je šikovnej. Protože jsme neměli rezervaci a nechtěli nás tak pustit do kempu. Máme skvělé místo, hned pod námi je bazén a 100 výškových metrů pod námi se nachází dvě pláže. Vybalíme, do vesnice si zajdeme na pozdní oběd a z vyhlídky se kocháme překrásným výhledem na bílé skály pokryté stromy, bílou kamínkovou pláží s průzračnou tyrkysovou vodou. Tohle snad ani není Itálie, ale Chorvatsko. Postavíme stan a pelášíme k moři. Sluníčko zapadá a nám je na pláži docela zima. Večer strávíme s místními delikatesami u stanu a jako kulisa nám zní představení pro děti.
Cvičení, čerstvá mortadella a vajíčka, rajčata, jejichž chuť si budu pamatovat na věky a hrnek kávy. Hurá na pláž. Den lenošení je tady, doufáme. Užíváme si příjemně teplé moře a různé hry s kamínky. Pláž se po 10h poměrně plní. Před polednem mizíme k bazénu a na oběd. Odpoledne se vracíme zpátky na pláž a těšíme se na windsurf, který se ale bohužel nekoná, protože nefouká. Na večer zamíříme do centra vesnice, která je plná restaurací. Máme smůlu, většina otevírá až v 19:30h, což je na nás docela dost pozdě a tak po chvilce hledání končíme v sea street foodu, kde si pochutnáme na výborné foccacia s mečounem a smažených kalamárů a krevetách. Usneme jako miminka.
Ráno si vyjednáme pozdější odjezd a tak si jdeme po snídani ještě na dopoledne užít moře a sluníčka. Kolem poledne odjíždíme směr Lido Adriano, kam ho jezdil v dětství na dětské tábory. Změnilo se to tam k nepoznání, ale pár míst zůstalo a tak mi HO vesele ukazuje, co kde bylo a co kde dělali. Jeho radost za to stojí. Zakončíme to na kávě a zmrzlině. Přesouváme se už jen kousek k městu Ravena, kde jsme na internetu našli hezký kemp (https://www.bio-camping.it/). Uvítá nás milá majitelka, vybereme místo a informuje nás o změně otevírací doby v Mirabilandii. Zítra se tam totiž chystáme. Postavíme stan, na hodinku se nahřejeme u bazénu, od kterého nás vyhodí neskutečně otravné mouchy a nachystáme se do města. Zase nás uchvátí kouzlo italských měst. Couráme uličkami a nasáváme atmosféru. A to takhle za jednou křižovatkou spatříme hezké posezení po stranách ulice a tak neváháme a usedáme. HO si konečně dává mušle a já fried sea food. Neskutešně dobré. A když koukneme na vína, zjistíme, že mají naše oblíbené sangiovese. A proč si ještě nedat dezert? Úžasný romantický večer.
Já myslím, že nemůžeme dospat. Po vydatné snídani se v krátkosti přesuneme do zábavního parku Mirabilandia. Parkujeme, vystojíme si frontu na prokázaní se covid certifikátem a hurá do parku. Jdeme intuitivně. První atrakcí je horská dráha Katun. Ou jéééé. Bože to byla perfektní jízda plná adrenalinu. HO je nadšený, vzpomíná, co je stejné z dob, kdy jsem jezdil v dětství a co je tu nového. Má radost a je to super. Další atrakci zvolíme náhodně a to podle velikosti fronty - téměř žádná. Těsně před vstupem se s HO divíme, proč se všichni svlékají do plavek nebo dokonce jen do podprsenek a nebo si někteří kupují v automatu pláštěnky. Aha. Za pár vteřin nabíráme s naší lodičkou rychlost a míříme do vodního příkopu, voda stříká všude a tak lezeme úplně mokří a vysmátí. K obědu ochutnáme piadinu se salámem a hurá na další šílenost v podobě horské dráhy iSpeed. Po hodinovém čekání ve frontě přicházíme na řadu. Samotný začátek je mimo očekávání - jsme přímo vystřeleni vysokou rychlostí z depa a pak už to jen škube a jede neskutečně rychle. Je to ale prd oproti Oil towers, HO oblíbenou atrakcí. Mám strach a tak celou cestu nahoru HO drtím ruku. Uklidňuji se na exhibici "hot wheels", kde nás čeká italská dobrá nálada a různé motorové vozidla a pěkné psí kusy. V 18h se park zavírá a my tak vyblbnutí odjíždíme do kempu. Otevíráme poslední láhev vína a užíváme si krásný večer pod širým nebem.
Hola hola, Roudnice volá.