Norská karanténa na kabině kousek od Solvornu
A jsme tu zas. Čtvrtek 27.8., my a naše dva batohy na letišti v Praze
čekající na let do Osla. Kratíme si chvíli vyprávěním zážitků, které
jsme prožili během 14 dní v Čechách. Těšíme se na úplně odlišný svět
oproti tomu asijskému a ještě pro nás poměrně čerstvému. V 15h odlétáme
spíš prázdným letadlem. Měli jsme štěstí. Od 1.září jsou přerušeny lety
Praha-Oslo a tak máme radost, že jsme stihli ještě v srpnu odletět. V
Norsku procházíme přes celní kontrolu, odpovídáme na otázku, za jakým
účelem budeme v Norsku pobývat, dokladáme pracovní smlouvu a dopis od
našeho zaměstnavatele. Vše je v pořádku, nám se uleví a hurá pro batohy a
vlak směr centrum Osla do hostelu. Ubytujeme se hladce a jelikož se
blíží čas večeře, jdeme hledat nějaké fajn místo. Pobavíme se. Zapadneme
do thajské restaurace, která na google hodnocení patří do kategorie
nejlevnější. No, v Asii bychom za oba zaplatili ani ne stovku, tady jsme
dali za obyčejná i když výborná jídla přes tisícovku. Jiný kraj, jiný
mrav. Projdeme se k fjordu a všímáme si velkého množství elektro
automobilů, prázdných a čistých ulic a dosti přistěhovalců. Sluníčko
zapadá a zahrádky hospod a restaurací se plní veselými lidmi. My jsme
tak hotoví, že usneme už kolem osmé hodiny.
Základem
všeho je se pořádně vyspat a to se nám povedlo na jedna s hvězdičkou.
Užíváme si sprchu a teplou vodu, oblékáme se a míříme na snídani.
Užijeme si vajíčka, slaninu, párky, kafe a sladký koláč (něco na způsob
mrkvového dortu). Připravit batoh a hola hola, autobus volá. Pěšky
vyrážíme na autobusový terminál, odkud se vydáváme na 7hodinovou cestu
do města Sogndal. Nejdřív jsme se báli dlouhé cesty, ale ve finále jsme
se ani vteřinu nenudili. Z počátku nás provázelo jasné počasí a po
opuštění města Oslo se nám ukázala krásná zelená norská krajina. Tají se
mi dech. Všude lesy, kopce a překrásné dřevěné sruby různých barev.
Každá chata má pěknou verandu, která je vybavena minimálně něčím na
sezení a taky nějakou kožešinou. Totálně útulný. Krásné silnice nás
vedou skrz různá jezera a kopce. Počasí se mění, přibývá mraků a část
cesty i prší. Jsem nadšená. Po 16h dorazíme do města Sogndal. Během pár
minut nasedneme do navazujícího autobusu směr Solvorn, kde vystupujeme
na zastávce Galden uprostřed ničeho. A už vidíme dodávku našeho
zaměstnavatele. Přivítá nás velmi milý Nor Trond Henrik, představíme se a
s batohy sedáme do auta a vyrážíme. Vyrážíme směr jeho kabinu v horách,
kde budeme trávit 10 dní v karanténě. Ano, těsně před naším odjezdem
Česká republika díky dennímu nárůstu nově nakažených covidem opět pro
některé země "zčervenala" a tím pádem je po vstupu do země nařízená
karanténa. Po 15 minutách jízdy vystupujeme v kopcích na malém pozemku s
překrásnou dřevěnou chatou a terasou s výhledem na protilehlé hory.
Trond Henrik nám vše v rychlosti představí a ukáže, předá bedny s jídlem
a taky seznámí s pár úkoly. "See you on next Sunday". Já nevím, jestli
se mi tohle náhodou nezdá... Překrásná chata uprostřed překrásné
přírody, bez elektřiny, bez vody, sprchy, se suchým záchodem, plynovým
vařičem, krbem a solární nabíječkou. Tohle dobrodružství je zařízenou
mou úžasnou ségruší Péťou, kterou jsem naposled viděla před mým odletem
do Asie. Holka má taky boty toulavý a tak tráví čas prací v Norsku.
Bohužel jsme se nemohli setkat a tak nás potěšil alespoň krásný dopis a
speciální bedna plná jídla a welcome drinků v podobě piva. Péťo,
děkujeme. Vybalujeme věci a vaříme první večeři, nudle se zeleninou aneb
vzpomínka na Asii. HO vybaluje dvě zlaté fidorky, že jsme cestu úspěšně
zvládli.
Absolutní ticho. Báječná noc za námi, HO
zatápí v krbu a já připravuji snídani. Děláme si to hezký a po kávičce
vyrážíme prozkoumat okolí. Stoupáme po cestě kolem dalších kabin k lesu a
po červené stezce na horu Klibberseggi (806 m.n.m.), všude kolem jsou
ovce, borůvky a brusinky a taky houby. Ty na nás koukají ze škarpy. Můj
děda by byl ve svém živlu. Vylezeme na kopec, je polojasno a my se z
laviček kocháme překrásnou podívanou na fjord. Odpoledne pracujeme na
zahradě, stříhám větve, HO seká dřevo a další tahá z lesa, ať máme čím
topit. Za odměnu smažím ke kávě palačinky s borůvkami. HO jde s kanistry
pro vodu do potoka kousek od kabiny. K večeru poprvé zkoušíme cestovní
sprchu, Jířo, velké díky, je to boží. Kdy se totiž můžete kochat ze
sprchy loukami, lesy a bečejícími ovcemi? :)
Vstávám
časně a poprvé rozdělávám oheň v krbu, podaří se, mám neskutečnou
radost a ještě si u kamen užiju ranní jógu. Snídáme, venku je skoro
jasno a tak po ranním přísunu kofeinu a sladkých výtečných skořicových
mini šneků od ségruše vyrážíme z kabiny směr hora Skoganipa do téměř
1300 m.n.m. Nikde nepotkáme živou duši až na všudypřítomné ovce a krávy.
Přiznám se, že krávy na louce mě vyšokují, až ztratíme cestu. Na tu ale
po chvilce bloudění narazíme. Vrchol nás odměňuje překrásným výhledem
na bledě modré jezero. V dálce vidíme plno zasněžených vrcholků. Droníme a
u jezírka si sníme toasty se sýrem a nutelou. Cestou domů sebereme pár
hub k večeři. Na terase si po zaslouženém výšlapu vychutnáme sklenici
piva, dokonce dojde i na plavky a sudoku v houpací síti. Když je pohoda,
je to pohoda.
Okny k nám ze všech stran prostupuje
modrá a jasná obloha. Venkovní teploměr ukazuje 4 stupně Celsia, teplo z
krbu to jistí. Den strávíme prací na zahradě a odpoledne opět šplháme
na kopec Klibberseggi, ale tentokrát i s dronem. Na úchvatný záběry se
podívejte na video dole pod článkem.
Po asi 10
hodinovém spánku vstáváme. Myslím, že si užíváme, že jsme pány svého
času. Po brzké snídani a svačině sbalené na cestu vyrážíme do jasného a
slunečného dne výletit. Vyrážíme na horu Molden 1116 m.n.m. Z kabiny
klesáme přes 3km na hlavní silnici, po které pokračujeme mírně do kopce
dokud nenarazíme na odbočku s ukazatelem Molden. Na parkoviště jdeme
další 2 km. Stehna máme rozhejbaný a tak se šplháme lesem nahoru. Cesta
je příjemná a nabízí pár kýčovitě romantických míst s lavičkami a
výhledem. A tak se kocháme. Na trase je poměrně hodně turistů. Pod
vrcholem se nám otevře výhled na fjord zalitý sluncem. Nádhera. Po
kamenech šplháme na vrchol hory. Odměnou jsou překrásné výhledy do všech
stran. Vítr fučí a tak klesáme dolů k dřevěné chajdě, kde je krásná
tráva a výhled na fjord. Užíváme si obědové menu alá toasty. Nutela je
nejvíc. Je asi 20 stupňů. Boží den. V nohách 23 km a sklenička piva i
palačinky do nás zahučí jak do hluboké studny. Sladké sny.
Musíme
se s HO smát. V chatě je spousta svíček a petrolejových lamp, aby si
člověk za tmy posvítil. My jsme je ještě nepoužili, jelikož spíme než
sluníčko stihne zalézt. Slunečné počasí nám zpříjemnilo túry a aktivity
venku a déšť nás zase zahnal ke knížkám, krbu a práci uvnitř kabiny.
Jelikož nemáme lednici, nemáme maso. Snědli jsme hromady zeleniny a taky
lesních plodů. Opět zjišťujeme, jak nám málo stačí k životu a k tomu
být šťastný. Každý den je novým začátkem a jedinečnou příležitostí pro
zcela nové zážitky. Hola hola, práce na farmě volá :-)
Odkaz na fotky:
https://mohonacestach.rajce.idnes.cz/Norska_karantena_na_kabine_kousek_od_Solvornu
Jméno: Moho Heslo: 123
Odkaz na video: https://youtu.be/gSiGFrlf-RI