Mezi nebem a zemí v Ta Xùa

     Místo skryté vysoko v horách s překrásnou přírodou, místními domorodci, ale především s nadýchanými mraky plujícími po vrcholcích hor. Kdo by se nechtěl dotknout nebe.
     Sranda začala pouhých 12km od cílové stanice. Pod horami ve městečku "Bac Yen" jsme prudce uhnuli z hlavní silnice do pekelně strmého kopce. Motorka začala docela křičet, jeli jsme hlavně na jedničku a já čekala, že se překlopíme. Začala jsem mít z cesty trochu divnej pocit. Strašně rychle jsme stoupali, asfaltová cesta mizela v kamení a dírách, nikde žádná svodidla a při pohledu ze silnice do údolí se mi dělalo až trochu špatně. V jednom úseku jsem šla raději pěšky. Nebylo vidět za rohy kopců, slyšeli jsme jen klaksony motorek, abychom se v zatáčkách vyhnuli. Na vrcholu se mi klepaly nohy jako po běžeckém závodu. Doporučuji shlédnout video na konci článku. Dorazili jsme do 1500 m.n.m. Data na mé mobilní kartě nefungovala a my se snažili trefit cestu do ubytování. Ty úzké blátivé polňačky nás docela vystrašili. Naštěstí jsme narazili na poměrně "dobrou cestu", HO jí sjel ale sám. Bydlíme na takovém "soukromém ostrůvku" nad údolím. Místní neumí vůbec anglicky a my vietnamsky. Google překladač to jistí. A pokaždé mě svými překlady zaručeně pobaví. Třeba když pan domácí řval svou vietnamštinou do překladače (mně to znělo asi nějak takhle: žbldkodaofdhiaefijnvařafožšlfoa), ale bohužel si nastavil jako výchozí jazyk angličtinu a po chvilce se na mě z telefonu líbezným hláskem linula nesmyslná slova: "Alpha Omega." Chtělo se mi brečet smíchy. Ubytujeme se v "sudu" a domluvíme se na obědě. Sedíme na terase u jídla, s pivem a nemůžeme se nasytit pohledu na krajinu kolem nás. Odpoledne zajdeme na kávu do jediné kavárny v okolí. Káva je skvělá. Kocháme se výhledy, fotíme a jsme místem nadšení. V jednom okamžiku nás úplně spolknou mraky a chvíli i příjemně prší.
     Druhý den ráno vstáváme časně asi kolem 5h. Nechat si ujít východ slunce na tak báječném místě by byla škoda. S omačkanými obličeji od peřiny a s ještě na půl zavřenými víčky míříme na vyhlídku pod ubytování. Nejdeme sami, ale máme psí doprovod. Masivní zelené kopce, terasovitá rýžová pole, plující mraky a vycházející slunce. Tohle jsou chvíle, kdy se tají dech. (Doporučuji mrknout na fotky, odkaz na konci článku). Překrásné ráno. V 6h snídáme na terase polévku nudlovou polévku s osmaženým vajíčkem a kolem 8h vyrážíme na výlet k nejznámější vyhlídce "Song Lung Khung Long". Počasí nám přeje, je spíš jasno, pár mraků krouží kolem nás a my se kocháme okolní krajinou. Zážitkem je setkání s malým vietnamským prasetem a nesmí chybět povalující se vodní bůvoli u silnice. Zaparkujeme u místních motorku a už pěšky pádíme po hřebenu mírně klesajícího kopce s překrásnými vyhlídkami. Cestou narazíme na dřevěnou chatrč, kde prodávají malí kluci vodu a nějaké sladké pití. Dohromady jim není ani 10 let. Tak se u nich občerstvíme. A pak pomalu vyrážíme zpět domů. Užijeme si odpoledne na čerstvém vzduchu, k večeru pozorujeme bouřku, která řádí na protějších svazích a užijeme si večeři. S HO se bavíme pozorováním firemní akce, která se pořádá tady v areálu. Co nás zaráží je obrovské plátno, obrovské repráky a mikrofon. Místní se snaží naladit zvuk, místo toho slyšíme jen odporné pískání. A pak to začne. Nikdy by nás nenapadlo, že na takovém klidném místě bude takový bordel.
     Vstáváme opět časně, přesněji jedna polovina MOHO a jdu znovu na východ slunce. Dneska je ale téměř celý v mracích a tomu včerejšímu se zdaleka nevyrovná. Po snídani míříme z mraků zpátky dolů na zem a za dalším dobrodružstvím.

Odkaz na fotky:
https://mohonacestach.rajce.idnes.cz/Mezi_nebem_a_zemi_v_Ta_Xua
Jméno: Moho Heslo: 123
Odkaz na video: https://youtu.be/_Rf_2rcRxWo