Hanoj

     Směr hlavní město Hanoj vyrážíme z většího města Hai Phong vzdáleného přibližně 100km. Předpověď počasí nevypadá slibně a tak ráno neváháme a po brzké snídani a kávě vyrážíme. Cesta není vůbec nijak zajímavá, jedeme spíš v zastavěných a nepěkných částech, provoz houstne a z té monotónnosti nás vyvede mávající policejní příslušník. Ten HO ukazuje fotku, kde jsme oba na motorce ze zadu a v nějakém obyčejném programu je do fotografie vepsána číslovka 57. Jo, tak jsme překročili rychlost. Za celých 6 měsíců nás nikdo nezastavil a na našem posledním přesunu se lapíme. HO nechá 200k dongů na sedačce policejního auta a dorazíme zbylou štreku do cíle. Bydlíme opět přes Airbnb a opět trefa do černého. Bydlíme ve vnitrobloku a novém apartmánu. Skvělý. Do "Old Town" to máme pouze kousek po mostě. Když opustíme hlavní dveře od našeho domu, rázem se ocitneme v městském Vietnamu. Každý Vietnamec má otevřené hlavní dveře a buď před nimi sedí na plastovce nebo je u sebe v obýváku (kde je často zaparkovaná i motorka) a kouká na televizi či vrcholí přípravy na vaření. Ženy tu nosí dvoudílné stylové pyžama od rána až do večera. Je to fakt sranda. Uličky jsou titěrné, ale motorky nám pokaždé funí na záda. Po chvilce se ocitneme na větší ulici. Každá ulice mi tu přijde jako malá funkční vesnice. Najdete zde všechno - kadeřníka, lazebníka, manikúru, pedikúru, kosmetiku, obchody s oblečením, botami a pásky, sportovní vybavení, pekárnu, kavárnu a nespočet stánků s jídlem. Lidi tu žijou na ulici. Je to krásná podívaná, až na ty motorky, které prostě jedou, ať se děje, co se děje. My měli štěstí a ihned po našem příjezdu jsme u místní Vietnamky ochutnali nejlepší "Bun Cha".
     Dalšího rána jsme zamířili kamsi na roh do centra na "Bánh Mi" ho, je tu zkrátka na každém rohu. Samozřejmě jsme narazili i na pěknou kavárnu a strávili tak pár desítek minut pohodičkou v křesílkách. Na to jsme se přesunuli na místní tržiště, je neděle, to bude stát za to. Tak 90% stánků tvořilo oblečení. A vůbec nic zajímavého tam nebylo. A tak jsme se různě náhodně ztráceli v malých uličkách a všude bylo co objevovat.
     V Hanoji většina našeho pobytu propršela. Špatně se nám tu dýchalo a občas bylo nechutné dusno. Za celý týden jsme ochutnali nespočet "Bun Bo Nam Bo" a "Bun Cha" a stali se pravidelnými navštěvníky večerního bistra, kde krásná porce jídla stála 20k dongů. Bonusem bylo lahvové pivo za 10k dongů. Vyšli jsme si na slavnou "Train street" neboli ulici s kolejemi pro vlak, kde se v její těsné blízkosti se nachází obytné domy, ale hlavně kavárny a bary pro turisty. Bohužel vzhledem k současné situaci byla polovina podniků zavřených a bez turistů. Navštívili jsme bývalou francouzkou věznici, kde Francouzi věznili Vietnamce, kteří nesouhlasili s jejich režimem. Během Vietnamské války se karty otočili a Vietnamci tu věznili americké piloty sestřelených letounů. Zaujalo nás mauzoleum Ho Chi Minha, kde jsme zastihli výměnu stráží a i muzeum vytvořené na jeho počest. Zašli jsme i do slavné historické budovy literatury, která praskala ve švech mladými studenty. A vychutnali jsme si relaxační vietnamskou masáž v krásném Spa salonu.
     Hanoj nás nadchla svými rušnými ulice, kde bylo pořád na co koukat a taky co jíst, pít a ochutnávat.
     V sobotu jsme přeletěli do města Ho Chi Minh. Naše asijské putování je pomalu u konce.
     Objednáváme poslední "Bun Cha" a "Pho Bo". Hola hola domov volá.

Odkaz na fotky: https://mohonacestach.rajce.idnes.cz/Hanoj/
Jméno: Moho Heslo: 123