Eplet, Solvorn

      Je neděle 6.září a končí nám karanténa. Kabinu, ve které jsme strávili překrásných 10 dní máme poklizenou a už jen čekáme na odvoz. Z okna spatřím modrou dodávku a běžím ven. Ze dveří auta vybíhá moje ségruše, atmosféra je veselá a plná úsměvů a se ségruší si skáčeme do náruče. Přijíždíme do "civilizace", velmi malé vesnice "Solvorn", která leží mezi kopci u "Lusterfjordu" a do našeho ubytování a taky pracoviště, Epletu. Jedná se o hostel, místo vhodné ke kempování a zároveň o velkou zahradu plnou jabloní, malin, ostružin a zeleniny. Seznamujeme se s aktuálním pracovním týmem, Amelii z Belgie a Isou z Německa. Holky nás vedou do našeho pokoje norského stylu, takže všechno je miniaturní, dřevěné a "cosy" útulné. Taky je v celém baráku pěkná zima. Společně s holkama usedáme ke kávě a dozvídáme se spoustu informací o chodu celého Epletu. Na večer si projdeme zahradu a seznámíme se s celou rodinkou pana Epleta. Ano, pan majitel se jmenuje příjmením Eplet, což v češtině znamená jablko. Taky pozdravíme ovce a na starost dostaneme péči o dva krásné chundelaté králíky. Ne, ty nejsou k obědu, ale pro potěšení dětí. Zítra začínáme pracovat, tak už se jen na to pořádně vyspat.
     Vstáváme brzy, v 6h už lezu do leginů a valím si zacvičit. Čeho si všímám je ticho. Absolutní ticho. A možná trochu zima. V 7:15h se společně scházíme v domě majitelů na snídani, ovesná kaše teče proudem, můj kluk snídá chléb a lijeme do sebe první kávu. Ta se tu pije ve velkém. Majitel Trond Henrik (nadále jen TH) nás seznamuje s týdenním pracovním plánem. Celý týden nás čeká česání hrušek v ovocném sadu za městem Sogndal. V 9h přijíždíme na místo činu. Sad se rozprostírá ve svahu. Neleníme a pod první obří hruškové stromy rozprostřeme velké plachty, HO zkušeně šplhá po stromě, třese celým stromem a hrušky lítají všemi směry. Ano, občas někdo dostane slušnou ránu do hlavy. S holkama bereme pytle a sbíráme. HO prořezává větve, u auta stavíme hruškovou základnu s pytlemi plných hrušek a kus dál třídíme větve na zimu. V 10h se společně občerstvujeme kávou, čajem a něčím sladkým. Výhled na fjord a zasněžené vrcholky je překrásný. A docela si ho závidím. Leje jako z konve. Vytahujeme "sexy" pracovní oblečení a makáme dál. Oběd si sníme v autě a pracujeme až do čtyř hodin. S autem plným hrušek jedeme domů, pytle skládáme na palety u sklepa, kde se bude presovat. Čas večeře, paní domácí Agnethe vaří a společnost nám dělá jejich skoro roční synek. Jídlo lítá všemi směry. Až do čtvrtka strávíme všechny pracovní dny v sadu, sesbíráme přes 4 tuny hrušek a za odměnu nás TH veze po práci do vesnice "Gaupne", kde nás čeká úžasný odpočinek a regenerace v podobě wellness "Lustrabadet". Bazén, skluzavka, sauna a venkovní vířivka. Velká paráda.
     V pátek se probouzíme s radostí, jooo, víkend je tady. Tak si zas připomeneme rozdíl mezi dny pondělí až pátek a sobota a neděle. Dneska mě čeká seznámení s presem. Den tedy trávím ve sklepě s TH a Isou. Vše má svá pravidla a řád. Občas se trochu cukám. Haha. Hrušky putují do velkého "grinderu" drtiče a nadrcené hrušky se ve stručnosti skládají v šesti vrstvách do presu. Zkontrolovat všechny pláty, dotáhnout a zapnout. Olala, první džus je na světě, výhodou je, že můžu vypít kolik hruškového džusu jen chci. A tak chutnám a chutnám a na svačinu přijde chutnat i HO a že nám teda chutná.
     Sobotu nám celou proprší. A tak travíme den u krbu, s kávou a domácími skořicovými šneky. Norské hygge.
     V neděli se počasí umoudří a tak se rozhodneme pro malý cyklo výlet na druhé straně fjordu. Nasedneme na malý trajekt, přejedeme na protější břeh fjordu do vesnice "Urnes" a necelých 15km jedeme na kolech po krásné silnici, která lemuje pobřeží k vodopádu jménem "Feigumfossen". Droníme, fotíme a chvátáme zase zpátky na trajekt.
Následující týden trávím na zeleninových políčkách, sklízím a likviduji poslední zeleninu, vykopávám plevel, zarovnávám pole a nakonec na něj vozím kompost. Neskutečně mě bolí záda. Většinu času mi proprší, přijdu si jak malej bahňáček a těším se, až se v ČR učešu, nanesu rtěnku a vyrazím s HO na tatarák a Plzeň. HO pracuje na nové kabině, která bude v provozu od příštího jara jako domov pro zaměstnance. Pracuje se skelnou vatou, vyplňuje prostory a naučí se obkládat i dřevěné desky v interiéru. Práce mu jde, společnost mu dělá hudba a pravidelné společné svačiny s kávou a něčím na zub. Je spokojený.
     Péťa má narozeniny a přejeme jí jen to nejlepší! Společně zazpíváme "Happy birthday", den začneme výborným kokosovým dortem, za jehož výrobou stála týmová práce všech. Má radost. Večer si připravíme společnou večeři a dáme si drahé norské pivo. Plechovka za 35 NOK.
     Je tu víkend. Malý Sigvart má narozeniny, přejeme mu jen to nejlepší a za odměnu dostáváme kus čokoládového dortu. Po 8 hodině všichni společně vyrážíme na hike z vesničky "Turtagro" na kabinu "Skogaldasbroen". Je jasno, teplo tak akorát a příroda kolem nás je úchvatná. Nikde není živé duše. Procházíme údolím, kocháme se vodopády a přírodou. Za kopci se otevírají výhledy na zasněžené vrcholky hor. Často zastavujeme na kávu, skořicové šneky a užíváme si samotu a přírodu v horách. Obědváme u jezera a nemůžeme se nabažit té krásy kolem nás. (Všem nadšencům přírody, hor, hiků či dokonce Norska doporučuji shlédnout naše video z tohoto překrásného dne viz odkaz na konci našeho článku.) V 17h za sebou máme 16km a přicházíme na kabinu. Je malá, má několik pokojů a v každém z nich několik paland a dokonce klece pro psi. Ve společné místnosti je kuchyňka, stoly a krb. Voda je pouze v potoce, záchody jsou k dispozici, ale bez sprch. Vaříme večeři, dveřmi během hodiny přijde několik párů norských žen. Po 19h je chata přecpaná a jediný muž je můj HO. Dneska je to trochu "chicken party" aneb slepičí party. Norský holky a ženy jsou docela drsný a odolný. Jako dezert servírujeme horké kakao a u stolu máme veselo.
     Druhý den se probouzíme do mlhy a lehkého deště. Cesta vede po kluzkých kamenech, bahnem a mokřinami. Nevidíme nic. Jen kus před sebe. Takže vůbec nevíme, co je v okolí. Poté, co začneme klesat se nejhustší mlha trochu rozpadá a my na kamenech zasedáme k obědu. Blížíme se k místu, kde se nachází největší volně padající vodopád v Norsku jménem "Vettisfossen". Ehm, nevidíme absolutně nic. Jako vůbec nic. Slyšíme jen vodu. Klesáme dolů. 23km je znát, ale naštěstí je náš kemp blízko. Bydlíme v kempu na okraji vesničky "Ardal" ve dvou kabinách, radost máme ze sprchy a teplé vody. Společně uvaříme večeři a nezapomeneme ani na skromný dezert aneb špagety s nutelou a kakaem. Zábavným prvkem večera je karetní hra Černý Petr. Kdykoliv ho mám na ruce, nedokážu potlačit výbuch smíchu.
     Druhý den ráno s HO ráno vyrážíme do města a autobusy se přesouváme zpátky do Solvornu. Ve městě Sogndal si jako odměnu za vydařený hike dopřejeme kávu a nějakou tu upečenou sladkost. Doma si užijeme zasloužený odpočinek a pohodu. Úžasný víkend.
     Další týden se HO věnuje práci na kabině, já se úspěšně peru s motykou v dalších zeleninových políčkách a taky se učím stáčet džus do lahví. Poměrně zajímavá práce. Džus se zahřívá až na 80 stupňů a následně stáčí do lahví. Vteřina nepozornosti a katastrofa je na světě. Práci si ale moc užívám, poslouchám hudbu, ve sklepě to zní jako na diskotéce a HO mi nosí ke svačině kávičky.
     O víkendu jdeme jen s HO pěšky do Sogndalu, cestou najdeme spoustu hřibů a než dojdeme do města, padne na nás šílená únava. V nohách máme 16km, vyšli jsme z 0 m.n.m., vystoupali do 800 m.n.m. a do města Sogndal opět klesali do nuly. Ve městě to zaparkujeme do místní kavárny, objednáme kávu a dorty a úsměvy, energie i lepší nálada je hned na světě. Stojíme na zastávce autobusu včas, autobus nikde a dalších 15 minut se nic neděje. Stávka řidičů autobusů se z Osla rozšířila téměř po celém Norsku a tak se snažíme stopovat. V době koronaviru jsme neúspěšní a tak nás večer zachraňuje v autě TH. Den zakončujeme waflemi a loučením s Isou, která po víkendu odjíždí do Mnichova.
     Počasí se začíná vylepšovat, teploty překvapivě stoupají a převažuje obloha bez deště. Při pracích na zahradě to mile uvítáme a tak si nadcházející týden užíváme. Dva dny strávíme v sadu, který je plný jabloní. Sesbíráme přes 3 tuny jablek a těšíme se na jablečný džus. Jelikož jsou jablka úplně všude, v naší kuchyni to často voní po jablečných koláčích a dalších pečených sladkostech.
     Víkend! Sesterský hike na horu Solvornipa 1031 m.n.m., nutela mě zachraňuje těsně pod vrcholem, jsme na vrcholu, cestou domů plníme batoh hřiby. Ou jee.
     První měsíc v Norsku je za námi, užíváme si překrásnou přírodu, výlety do kopců, večery u krbu a celkově takový klidný norský životní styl. Jsem šťastná, že jsem tady.. s mým klukem a mojí ségruší.
    Hola hola další měsíc a zážitky v Norsku volají.

Odkaz na fotky: https://mohonacestach.rajce.idnes.cz/Eplet,_Solvorn,_9_2020
Jméno: Moho Heslo: 123

Odkaz na video: https://youtu.be/28GV8mbBn_o